Pedofilie je pojem, který se užívá k popisu sexuální preference směřující k prepubescentním dětem, tedy dětem, jejichž tělesný vývoj naznačuje, že ještě nedosáhly puberty. To znamená, že nemají žádné ochlupení ve stydkých oblastech a v podpaží, mají malou vulvu, malý penis, žádná nebo minimální prsa a nebývají starší jedenácti let. Pedofilní osoby mohou být přitahovány těly dívek a/nebo chlapců.
Osoby hebefilní jsou sexuálně přitahovány dětmi, jejichž těla vykazují první známky puberty, tedy počátek stydkého ochlupení a/nebo ochlupení v podpaží, vulva v raném stádiu vývoje, penis v raném stádiu vývoje, počínající růst prsou. Následující sebepozorování může být indikátorem pedofilie a/nebo hebefilie:
Žijí mezi námi lidé, kteří svými sklony velmi trpí. Co se týká konkrétních sexuálních vztahů, části těchto osob se daří celý život držet tyto impulsy na uzdě. Probíhají tedy jen na úrovni fantazií. Proto je nutné nezaměňovat pojem pedofilie nebo hebefilie se sexuálním zneužíváním dětí nebo se sexuálním užíváním obrazového materiálu, které sexuální zneužívání dětí zachycují.
K diagnóze pedofilie či hebefilie lze dospět na základě důkladného klinického rozhovoru, v rámci kterého dotyčný člověk odpovídá na řadu otázek týkajících se sexuálních zkušeností a vztahů. Informace takto shromážděné mohou být doplněny různými dotazníky či psychologickými testy.
Dotazníky a testy jsou však jen doplňkový nástroj a nemohou nahradit diagnostický pohovor. Bez klinického pohovoru nelze diagnózu spolehlivě určit.
Kritéria, o nichž se opírá diagnóza pedofilie, musejí odpovídat jistým mezinárodně uznávaným diagnostickým postupům. Nejdůležitějším kritériem je skutečnost, že danou osobu sexuálně vzrušují tělesné charakteristiky předpubertálních či raně pubertálních dětí.
Diagnózu může určit specialista, který po studiu lékařství nebo psychologie získal v rámci další specializace získal vzdělání v oboru sexuálního lékařství či sexuální terapie. Je přitom nutno vzít v potaz, že prozatím ani diagnostika ani terapie sexuálních poruch není součástí standardních školících programů psychoterapeutické či psychiatrické specializace.
Sexuologové ve vztahu k pedofilii a hebefilii diskutují o různých faktorech, které jejich rozvoj mohou ovlivnit. Jedná se například o vývoj mozku, hormonální odchylky či odchylky v úrovni některých neurotransmiterů, poruchy tvorby vztahů v raném dětství, nebo vlastní sexuální zneužívání. Výzkum těchto možných faktorů ale vysvětluje jen část tohoto fenoménu. Lze říci, že o vývoji a průběhu pedofilie a hebefilie dosud nemáme jasnou představu a je to úkol pro další výzkum.
Průzkumy různých světových populací naznačují, že tři až devět procent mužů někdy mělo sexuální fantazie týkající se předpubertálních dětí a/nebo kontaktu s nimi. Neexistují však žádné spolehlivé údaje o tom, jak velký podíl populace představují osoby s pedofilními nebo hebefilními tendencemi, protože dosud nebyly na toto téma provedeny žádné velké epidemiologické studie. Další vědecké zkoumání těchto otázek však pokračuje.
Empirická data naznačují, že se to týká přibližně jednoho procenta mužské populace. V České republice by se tedy jednalo o přibližně 50 000 mužů.
Současné poznatky naznačují, že převážnou většinu osob s pedofilními či hebefilními tendencemi tvoří muži. Například v Německu se v rámci preventivního projektu přihlásilo velmi malé množství žen a jen u několika z nich byla určena diagnóza pedofilie.
Aby mohla být určena diagnóza pedofilie, musí osoba splnit jistá mezinárodně uznávaná diagnostická kritéria. V našem kontextu je však nejdůležitějším kritériem to, když dospělého člověka sexuálně vzrušují nedospělé osoby s prepubescentním či raně pubescentním tělem.
Není to tak. Musíme rozlišovat mezi lidmi, kteří jsou sexuálně přitahováni dětmi nebo raně pubertální mládeží a kteří je pak také sexuálně zneužívají, a lidmi, které přitahují dospělé osoby, ale dopouštějí se zločinů na dětech. Tito lidé poškozují děti v souvislosti s jinými vlastními problémy například náhradou za dospělé oběti anebo v důsledku duševní nemoci.
Ne, rozhodně Ne
Současný stav vědomostí nám nedovoluje s určitostí odhadnout, nakolik může konzumace dětské pornografie vést k nárůstu touhy dopouštět se sexuálního kontaktu s dětmi či osobami v raně pubertálním věku. Jelikož je však trestným činem i konzumace dětské pornografie a jedná se o formu sexuálního zneužívání dětí, jedním z cílů terapeutických zásahů je i to, aby se lidé konzumace dětské pornografie vzdali.
O činech, které jsou zaznamenány právním systémem, se mluví jako o těch, které vyšly na světlo (Hellfeld). Velká většina sexuálních činů páchaných na dětech ale hlášená není, a proto se nikdy neobjeví v žádných statistikách zločinnosti. V kriminologii se o nich mluví jako o činech páchaných v temné zóně (Dunkelfeld). Tento pojem se dá přeneseně vztahovat na cokoliv, co se děje neviditelně, pod radarem, ale v mezinárodní komunitě zabývající se prevencí sexuálního zneužívání dětí je tento pojem užíván pro primární prevenci.
Když je terapie nabízena osobám s pedofilními či hebefilními sklony, kteří jsou si svého problému vědomi a hledají pomoc, pak cílem terapie předcházet sexuálnímu zneužívání dětí a zastavit konzumaci dětské pornografie. Terapeutické programy tak aktivně přispívají k ochraně dětí a raně pubertální mládeže tím, že se problému věnují dřív, než se děti stanou oběťmi. Tím tyto programy předcházejí opakovanému zneužívání a další traumatizaci. Troubled desire je internetový nástroj, který sice nemůže terapii nahradit, ale nabízí jakýsi terapeutický přístup osobám, které děti sexuálně přitahují.
Terapie obvykle zahrnuje psychologické a sexuologické metody, ale i farmakologickou léčbu.
Terapeutické úsilí se zaměřuje především na oblasti, které výzkum identifikoval jako klíčové pro prevenci sexuálních deliktů:
Webový program svépomocné léčby Troubled Desire se zakládá na více než desetileté zkušenosti preventivního programu Dunkelfeld v Berlíně. Jeho cílem je poskytnout základní podporu pro zvládání sexuálních tužeb, jejichž předmětem jsou děti či raně pubertální mládež.
Úspěchu v terapii je dosaženo, když se jak terapeutovi, tak osobě, jíž se terapie dostává, daří v průběhu terapie zvládat úkoly, které byly vytyčeny.
Z pohledu osoby léčené hraje velkou roli otevřenost, diskuse o relevantních problémech, pravidelná účast a převzetí odpovědnosti za vlastní rozhodnutí. Nesmírně důležitá je i vlastní motivace nedopouštět se žádných sexuálních deliktů vůči dětem či mladistvým a nekonzumovat dětskou pornografii.
Na straně terapeuta pomáhá dosažení terapeutického cíle jeho či její vlastní trénink a zkušenost s diagnózou a léčbou sexuálních poruch, jakož i pravidelná supervize.
Konzumace obrazového materiálu znázorňujícího sexuální zneužívání dětí (takzvané dětské pornografie) je způsob, jak uspokojit sexuální potřeby bez přímého fyzického kontaktu s dětmi. Mnoho lidí si ale neuvědomuje, že produkce a distribuce takového materiálu je spojená se zcela opravdovým zneužíváním dětí. Když si to uvědomí, někteří konzumenti dětské pornografie začnou své chování vnímat jinak.